Prohlášení k řeckým protestům proti úsporným opatřením diktovaným Evropskou unií a finančními institucemi
Řecko je zkušebním příkladem sociální demontáže, která čeká nás všechny. Tato politika se line všemi institucionálními stranami, od konzervativních po liberální a sociálně demokratické, každou vládou a všemi institucemi globalizovaného kapitalismu. Je jediná cesta, jak zabrzdit tuto politiku barbarského kapitalismu: lidová přímá akce, která rozšíří stávkové hnutí a zvýší počet demonstrací po celé Evropě. [Italiano] [Ελληνικά] [English] [العربية] [Français] [Castellano] [Nederlands] [Dansk]
Místo toho postavme do první linie kapitalisty: řecký kapitál generuje jeden z největších profitů v Evropě díky svým investicím do chudých balkánských zemí, absenci sociální ochrany, kolektivních záruk a minimální mzdy pro řecké pracující, nemluvě o obrovské černé ekonomice v zemi a neúnosnému vykořisťování imigrantské práce. Řecký kapitál je také velmi mírně zdaněný, kvůli slabosti státu (co se týče bohatých) a závažné korupci, která umožňuje podvody a daňové úniky v masivním měřítku. Tak ať rovným dílem platí za krizi i řečtí kapitalisté.
Odsuzujeme taktéž postoj Evropské unie. EU nám byla prezentována jako domnělá záruka míru a solidarity mezi národy, ale nyní se ukazuje její pravá tvář – ta, kdy hraje roli bezpodmínečné opory neoliberalismu s kompletním popřením představ o demokracii. Jakmile se ekonomika dostane do potíží, všechna předstíraná solidarita je tatam. A tak můžeme vidět Řecko, jak je peskováno a obviňováno z laxnosti urážlivým jazykem, jenž hraničí s rasismem. „Evropa, která nás chrání,“ jak ji velebili liberálové a sociální demokraté v době ostudného vnucování Lisabonské smlouvy (zvlášť ve Francii a v Řecku), se zdá nyní být pryč.
Pokud jde o skutečnou ochranu, spojily finanční instituce a EU své úsilí, aby dovlekly Řecko k vynucené demontáži veřejných služeb prostřednictvím úsporného plánu, který je obdobou „plánů strukturálních úprav“ Mezinárodního měnového fondu: propouštění státních zaměstnanců, zmrazení mezd, privatizace a zvýšení DPH. Dnes požaduje EU, aby byl důchodový věk posunut na 67 let, nejen v Řecku, ale také v dalších zemích, a také hrozí odstranění systému sociální pomoci. Touto cestou se otevírají nové trhy pro investory, při současném zajišťování prostředků bohatých investorů a na úkor základnách zájmů pracující třídy. To je Evropa vládnoucí třídy, ta, které se musíme všichni společnými silami bránit.
To je důvod, proč vyzýváme ke spolupráci napříč Evropou v solidaritě s iniciativou řecké pracující třídy a budoucími oběťmi náporu bank.
Vůči hodnotám nenasytnosti a hrabivosti, na nichž je Evropská unie založena, odpovídáme třídní solidaritou! Řecko je zkušebním příkladem sociální demontáže, která čeká nás všechny. Tato politika se line všemi institucionálními stranami, od konzervativních po liberální a sociálně demokratické, každou vládou a všemi institucemi globalizovaného kapitalismu. Je jediná cesta, jak zabrzdit tuto politiku barbarského kapitalismu: lidová přímá akce, která rozšíří stávkové hnutí a zvýší počet demonstrací po celé Evropě.
Překlad - Československá anarchistická federácia (CSAF).