user preferences

Recent articles by Evropská konference Anarkismo
This author has not submitted any other articles.
Recent Articles about International Miscellaneous

The Joy of Alex Comfort Nov 21 23 by Wayne Price

Dichiarazione congiunta di organizzazioni anarchiche europee May 03 23 by Organizzazioni anarchiche europee

Declaración Conjunta de Organizaciones Anarquistas Europeas May 01 23 by Organizaciones anarquistas europeas

Evropská unie

category international | miscellaneous | policy statement author Friday May 14, 2010 18:04author by Evropská konference Anarkismo Report this post to the editors
Přinášíme překlad stanoviska, které bylo schváleno anarchistickými organizacemi, jež se účastnili konference pořádané internetovým portálem anarkismo.net 7. února 2010 v Paříži. Na konferenci byli přítomni zástupci skupin Alternative Liberataire (Francie), Counter Power (Norsko), Federazione dei Comunisti Anarchici (Itálie), Liberty & Solidarity (Velká Británie), Organisation Socialiste Libertaire (Švýcarsko) a Workers Solidarity Movement (Irsko). [English] [Français] [Italiano] [Portuguęs] [ελληνικά] [Polski] [Nederlands]
noaestaunion_3.jpg


Evropská unie


Před rokem byla přivedena k životu Lisabonská smlouva, tedy v době největšího nárůstu globální ekonomické krize. Smlouva přiznává Evropské komisi „absolutní moc“, aby vydávala direktivy, které mají garantovat „konkurujícím evropským společnostem přístup k světovým trhům a volnost působení uvnitř EU“. Tribunál spravedlnosti garantuje pouze jedno právo, a to je právo trhu a konkurence, projevující se ve stále méně stabilních podmínkách pro pracující a stále menším respektu pro životní prostředí ve všech 27 členských zemích. Nová smlouva přináší deregulaci celého systému produkce a služeb, umožňuje v praxi zavést Bolkesteinovy direktivy (o volném pohybu služeb uvnitř EU) a otvírá cestu k totální privatizaci zdravotnictví, vzdělání, komunálních služeb a důchodového systému.

Přijatá strategie se neohlíží na destrukci způsobenou současnou ekonomickou krizí a drasticky redukuje veřejné služby (zdravotnictví, dopravu, vzdělání, komunální služby, bydlení), jak na úrovni diskurzu, tak i na reálné úrovni. Předkládá trh jako kriterium toho, co určuje „službu spotřebitele“ a podmiňuje jeho přístup k službám (někdo, kdo má prostředky navíc, bude mít možnost přístupu k soukromému zdravotnictví, k důchodu atd.). Od 1. ledna 2009 už není možné zavádět daňovou politiku, jejímž cílem by byla redistribuce bohatství a vytváření fondů na realizaci sociální politiky a vytváření sociálního zabezpečení a výhod. Současně povoluje existenci dalších daňových rájů.

Jak tomu obvykle bývá, prvními obětmi této politiky sociální demontáže se stávají ženy, které často musí samotné zajistit péči dětem, rodičům a členům rodiny. Je to především znatelné v zemích, ve kterých absence jakékoli sociální pomoci nutí ženy opustit práci.

Trh práce a s ním spojená sociální politika mohou v této situaci být podrobeny pouze režimu neoliberálního kapitalismu: deregulace a zhoršování standardů práce a stability zaměstnání a likvidace sociálních a zaměstnaneckých práv.

V Evropě, ve které se nadále projevuje krize, to znamená dvě věci: další zneužívání z sociálního dumpingu a znemožnění práva na stávku pro ty, kteří se domáhají rovných pracovních podmínek ve firmách přestěhovaných do jiných zemích. Vše ve jménu konkurence a tržního hospodářství.

Od doby podepsání smlouvy o elastickém zaměstnání v roce 2007 mají zaměstnavatelé plnou svobodu ve způsobu organizace práce. Od zaměstnanců se vyžadují neustále změny zaměstnání a v dlouhodobě jsou nuceni k neustálým školením – údajně s cílem zajištění „bezpečí zaměstnání“.

Na trhu práce zdevastovaném krizí znova zavádí heslo „konkurenčnosti“, za kterým se ukrývá sociální dumping, ale taktéž privatizace pro společnost potřebných služeb a ořezávání výdajů spojených se zvyšováním elasticity a mobilnosti pracovní síly, a také její schopnosti k adaptaci.

Německo, Francie a Itálie – země, které kdysi byly považované za „silné“ v oblasti sociálního zabezpečení a měly „tvrdá“ zaměstnanecká práva, přeměnily vnitřní trh práce a klesly na úroveň Španělska, Irska a Velké Británie v oblasti příspěvku pro nezaměstnané, snížením ochrany před propouštěním, zvýšením důchodového věku, elastickými pracovními smlouvami, oslabením sociálních jistot atd.

Imigrační politika EU se rovněž dotkla logiky trhu a pokrytectví dvojakých standardů. Na jednu stranu ostře vystupuje potřeba zaměstnání pracovníků mimo EU v souvislosti se stárnutím evropské společnosti (imigranstká pracovní síla je nezbytná a žádoucí pro splnění požadavků práce postrádající bezpečnost a stabilitu v konkurenčním trhu), a na druhou stranu odmítá přiznání občanských práv těmto pracovníkům, což posiluje rasistická obvinění z „nelegálnosti“ imigrantů. To prohlubuje represi a kontrolu, které jsou vystaveni imigranti, ulehčující nerovné zacházení a agresivní vykořisťování v linii „Sever-Jih“, což je výrazně viditelné především v evropských oblastech Středomoří.

Pro imigranty a Evropany znamená elasticita dostupnost práce na základě potřeb produkce. V době krize, kdy jsou likvidovány milióny pracovních míst, je to ideální situace pro firmy. Trh práce se stává mechanismem (opřeným o zákony, nařízení, rozhodnutí ad hoc, direktivy atd.), jehož cílem je vyhnout se jakémukoli angažování se v sociálních konfliktech. V tomto destruktivním hospodářském a sociálním modelu byly sociální a zaměstnanecké boje rozbity na tisíce částí a ztrácí svojí efektivitu. Nezbytností se stává otevření koncepce a organizace aktivit za práva zaměstnanců a obyvatel za jejich skutečné zájmy, jako jednoho boje za práva všech námezdně pracujících.

Musíme se postavit logice rozdělení a elasticitě globálního sociálního a výrobního modelu, vlastního pro kapitalismus. Musíme zahájit boje za práva všech žen a mužů – za jejich zaměstnanecká, sociální a občanská práva.

Musíme odstranit ekonomické, politické a právní překážky, které stojí v cestě svobodě a rovnosti v našem každodenním životě. Odmítáme existující koncepce participace a organizace společnosti. Pro nás je přímá participace možná jedině na základě vzájemné pomoci a solidarity.

Musíme proti koncepci konkurence postavit koncepci a praxi solidarity.

Všechny alternativní dělnické, sociální a politické síly musí podpořit boje za práva a zájmy pracujících, za společnost zorganizovanou na základě solidarity, a ne konkurence; respektu, svobody a rovnosti, ne na základě autoritářství, individualismu a nedostatku demokracie. Skutečně, existuje pouze jediná odpověď, když se rozhodneme pro vlastní volbu a vlastní hodnoty:

Společná mobilizace:

  • pro Evropany a imigranty, pracující lidi
  • abychom bránili naše zájmy v zaměstnání, chránili úroveň mezd a sociální výdobytky, budovali solidaritu
  • abychom budovali sociální hnutí zdola
  • abychom vytvářeli a bránili decentralizované samosprávné kolektivy v místě bydliště a na pracovištích, abychom rozšiřovali antikapitalistické hnutí
  • abychom vybudovali libertinskou alternativu vůči barbarství krize vytvořené kapitalismem a státem.
Paříž, 7 února 2010

Alternative Liberataire (Francie)
Counter Power (Norsko)
Federazione dei Comunisti Anarchici (Itálie)
Liberty & Solidarity (Velká Británie)
Organisation Socialiste Libertaire (Švýcarsko)
Workers Solidarity Movement (Irsko)


Překlad - Československá anarchistická federácia (CSAF).

Related Link: http://www.anarkismo.net

This page has not been translated into Română yet.

This page can be viewed in
English Italiano Deutsch
© 2005-2024 Anarkismo.net. Unless otherwise stated by the author, all content is free for non-commercial reuse, reprint, and rebroadcast, on the net and elsewhere. Opinions are those of the contributors and are not necessarily endorsed by Anarkismo.net. [ Disclaimer | Privacy ]